Odpoutani se od minulosti

15. listopadu 2017 v 20:52 | Ter |  ~Moje kecy~
Jsem ten typ člověka, co se rád zaobírá svými vzpomínkami. Ono to ani nejde na určité věci zapomenout. Třeba na tu noc kdy jsem si jela s partou autem prázdnou silnici, poslouchali písničky na celé auto a nakonec seděli venku pod hvězadami na kopci. Nebo když jsem poprvé spala pod širákem. Svoji první pusu. První opravdovou zradu od někoho blízkého. Nebo první lásku. To jsou všechno tak krásné i hrozné vzpomínky.

Mám s těmi okamžiky spojené určite pocity, které jsou silné a nejdou zapomenout. I když se říká, že co bylo, bylo, tak na to stejně zapomenout nejde. I kdybychom chtěli sebevic. Jediné co můžeme udělat je vytvořit nové vzpomínky.

Je těžké se odpoutat od něčeho nám milého, ale nakonec stejně vzbudou jenom vzpomínky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sakay sakay | Web | 21. listopadu 2017 v 17:19 | Reagovat

zrovna včera jsem četla zajímavou myšlenku o tom, že nejsme dítě, školák, dospělý a pak stařec. jsme tím, co se naplňuje. a čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop. a i když se říká "no jo, minulost..." tak bychom to vůbec nemuseli minulostí nazývat, všechno jsme to byli a pořád jsme my, vůbec bych to nějak neoddělovala... :)

2 Jana Jana | Web | 22. listopadu 2017 v 12:42 | Reagovat

Můžeme být rádi za každou vzpomínku. Jsou lidé, kteří žádné nemají. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama