Prosinec 2017

Lost

30. prosince 2017 v 13:42 | Ter |  ~Můj kousek pravdy~
V ten jeden jediný den se jí život rozletěl na milion malých kousků.
Věděla, že už ho nikdy neposkládá dohromady tak jako byl dřív.
Jenom přemýšlela a nevěděla co dál.


Tři

23. prosince 2017 v 22:34 | Ter |  ~Básně~
Usmívaly se a neřešily nic,
byl jenom slyšet jejich smích z plných plic.
Dvě blondýny a jedna brunteka,
ty tři rozesmály by tě hnedka.

Bezstarostně si proplouvají životem na střední,
co mají taky dělat,
když příští rok je jejich poslední.

Ostatní diví se jak neřeší nic kolem nich,
v koutku duše chtěly by být jednou z nich.
Otevřené, milé a přátelské,
avšak nasrat je by bylo nehezké.

Drželi spolu všechny tři všude,
kam šla jedna tam další zas bude.



Melodie srdce

20. prosince 2017 v 21:08 | Ter |  ~Téma týdne~


Bylo jednou jedno srdce. Narodilo se v milé rodině. Srdce bylo šťastné a jeho melodie byla veselá a když ji lidé zaschleli usmívali se a vnímali líbezné tóny melodie. Jak ale srdce pokračovalo dál životem a odešlo do světa, něco se změnilo. Už to nebyla tak veselá hudba, jak bývávala. Začala se přeměňovat v cosi melancholického, časem až skoro depresivního. Potkávalo zlé lidi, co k němu chovali jako ke kusu bezcenného předmětu. Na srdci se začaly objevovat šrámy. Některé menší, některé větší. Srdce už pomalu nechtělo hrát svou melodii dál, ale pokračovalo. Bylo opravdu ve špatném stavu, skoro na rozpadnutí. Cítilo, že už dál nejspíš znít nebude. Bylo tak hrozně smutné, protože nikomu přece nic neudělalo. Tak proč se k němu chovali lidé tak špatně? Vždyť jenom chtělo vesele tlouct svou melodii.

Jednou, když srdce odhodil jeden zlý člověk leželo venku na ulici. Šel kolem muž, který si ho všiml. Viděl v jakém je hrozném stavu a okamžitě začal jednat. Opatrně ho zvedl a odnesl si ho domů. Srdce už dohrávalo poslední tóny jeho melodie. Byly tak něžné a smutné zároveň, že by se nejednomu chtělo brečet. Blížilo se ke konci svého vystoupení. Muž srdce očistil a zahojil jeho šrámy. Srdce se začalo pomalu léčit. Melodie pořád pokračovala dál. Začalo se v ní objevovat něco, co už dlouho v melodii nezaznělo - odhodlání, statečnost a hlavně víra s novou nadějí.

Nálezce se na srdce podíval a usmál. To srdce povzbudilo. Dodalo mu to plno síly pokračovat. Vědělo, že je ve správných rukou. Cítilo to. Najednou i znělo lépe. Bylo zase veselé jako kdysi. Už dlouho se nikomu nepodařilo ho tak krásně rozeznít. A připomenou mu, jaké je to opět se vrátit ke své staré melodii. Muž o srdce pečoval, jak nejlíp uměl. Stali se nerozlučnou dvojkou. Srdce nedokázalo pochopit, že se na něj usmálo tak velké štěstí a doufalo, že tato přenádherná, veselá melodie, která každého tolik namotivuje žít a být šťastným už neskončí. Doufalo, že s ním bude muž co nejdéle to půjde a taky doufalo, že už konečně našlo správnou osobu, pro kterou může tlouct.

Vánoční atmosféra

19. prosince 2017 v 17:46 | Ter |  ~Něco jako téma~
Všude kolem mě je plno světýlek, nazdobené vánoční stromečky, lidé pečou cukroví, zapalují svíčky na adventním věnci, nakupují dárky a plaší s Vánocema. Za 5 dní jsou Vánoce.

Já to jenom všechno pozoruju a jsem z toho čím dál tím víc zoufalejší, vystresovanější a ve výsledku se na Vánoce vůbec netěším (aspoň prozatím). Hnedka jak mi skončí prázdniny, tak máme písemkový týden a plno úkolů do toho, takže taky nic moc.

Snažím se dostat pomaličku do vánoční nálady, ale mám pocit, že než se mi to povede, tak bude konec Vánoc :D. Nevím proč je to pro me těžší a těžší.. asi stárnu :D Dárky už mám zabalené, stromeček máme nazdobený, dům je taky vyzdobený a já furt nic. Pouštím si různé vánoční písničky, filmy, ale nepomáhá to :D

Možná to pocítím až když budu mít opravdu volno, budu sedět v obýváku s rodinou, pojídat cukroví, koukat na filmy, do toho nám bude svítit stromeček a my si budem povídat. Kdo ví. Vánoce mám ráda, ale čím jsem starší, tím je pro mě horší se na ně naladit, od všeho se odprostit, úžívat si ty svátky jen tak a pořádně si odpočinout. Přijde mi, že to vždycky hrozně rychle utíká. Prostě si sedím s cukrovím, vysmátá jak lečo a najednou se mrknu co je za den a zjistím, že už bude Silvestr. Jak je to možné?

Tyto Vánoce bych chtěla zpomalit, na všechno se úplně vykašlat a užít si je s lidmi, které mám ráda. Protože o tom by to mělo být, no ne? :D :)

A co vy, už vás pohltila vánoční atmosféra? :)


Co kdyby

14. prosince 2017 v 7:01 | Ter |  ~Téma týdne~
Co kdybych se narodila jinde? Co kdybychom se nepoznali? Co kdybych se do tebe nezamilovala? Co kdybych si vybrala jinou školu? Kdyby, kdyby, kdyby. Tohle slovíčko dokáže potrápit nejednoho člověka. Někdy se tak zamyslím a uvažuju nad různými kdyby v mém životě. Přemýšlím, jak by mohlo být všechno jinak, než je teď. Obzvlášť dneska, když je poslední den, kdy jsem jako 17-ti letá. Co kdybych ten život prožila jinak s úplně jinými lidmi, než se mi dostali do života?

No jo, holt co není, může být, ale dokud budeme nad tím vším jenom uvažovat zůstane nám vždycky pouhé kdyby a nezodpovězené otázky okolo :)

Trabantem napříč kontinenty

7. prosince 2017 v 13:53 | Ter |  ~Co mě zaujalo~
Včera v našem městečku proběhla beseda Trabantem Napříč kontinenty o které mluvil Dan Příbáň. Hned ze začátku musím říct, že ten chlap je sakra borec. Prostě se tak z hecu rozhod, že procestuje trabantem svět. Možná to může znít bláznivě, ale.. Je to bláznivé :D

Na besedě vyprávěl o cestě do Austrálie přes Indonésii do Bangkoku. Na tuhle výpravu s sebou vzal ještě pár lidí jako třeba - dva šiblé vozíčkáře, svoji holku a myslím, ze nějakého Poláka, fotografa atd. Každopádně podle fotek, co tam prezentoval to byli podobni blázni jako on. Celá beseda byla odvyprávěna humornou formou, i když věřím, že v některých momentech jim asi tak moc do smíchu nebylo.

Hrozně se mi líbila ta myšlenka, že si jedete tím trabantem (kdy jsou z toho někteří lidi v cizině úplně blbý) danou zemí a poznáváte ji. Zní to prostě skvěle, až na jeden problém a to je časté opravování technických poruch na trabantu. To pak opravovali furt :D No jo, takový je holt úděl trabantu.

Musím říct, že je fakt obdivuju. Neměli toho k dispozici moc, ale přesto to zvládli, i když to chtěli ke konci vzdát. I přes všechny problémy co byly, nebo věci co se jim přihodily to zmákli a jak říká samotný Dan ,,Svět patří těm, co se neposerou".

A co vy, šli byste do nějákého takové dobrodružství? :D Já osobně bych to zkusit chtěla :)