On & ona

17. ledna 2018 v 20:28 | Ter |  ~Můj kousek pravdy~

On
Vyšel ven z přeplněného tanečního sálu. Postavil se ke vchodu. Byla chladná únorová noc. Z kulturního domu proudilo, světlo, teplo a veselí. Jenom on ho nevnímal. Stál tam s flaškou v ruce a nevěděl, co dělat. I když mu díky alkoholu bylo teplo, jeho srdce jakoby zamrzlo a bylo chladné, ostatně jako samotná noc. A to díky ní, pomyslel si.

Uvažoval nad tím jak ho mohla zradit. Po tak dlouhé době. Myslel si, že je ta pravá. Věřil v to. Jak byl chlapec naivní. Byla to jenom jedna z mnoha, co si zahrávala s jeho srdcem jako s hračkou. Zkrátka mrcha. Přepadla ho obrovská naštvanost a smutek. Začal se celý třást. A najednou, se stalo něco, co by málokterý kluk přiznal. Začaly se mu po tváři kutálet obří slzy. Pramenila v nich nenávist a zrada, smíchané se smutkem. Uvědomil si, že jeho život už nebude jako dřív. Něco v něm zrovna umřelo. Nebo část něj, kterou si vzala?

Ona
Byly dvě hodiny ráno. Seděla ve svém pokoji pohlceným tmou na posteli a poslouchala písničky. Byla chladná únorová noc. Brečela už nejméně pět hodin. CÍtila, jak jí bolí hlava, vidí všechno rozmazaně a jak se cití slabá. V uších jí zněly smutné písničky a dívala se před sebe. Ani tak nevnímala samotný pokoj, jakoby byla v jiném světě.Všichni okolo ní spokojeně spali, zatímco ona prožívala nejhorší noc svého života. Dva nejbližší lidé ji zradili. A to spolu. Bylo to jako ve špatném snu, ze kterého se nemohla probrat. Přála si zmizet od toho všeho a začít znova. Přála si najít sílu, aby mohla jít dál. Místo toho jenom seděla a neměla už nic. Všechny emoce se z ní vytratily, až zbylo jenom tělo bez duše.

Oba
A tak v této únorové noci oba dva ztratily kousek sebe. Cítili naprostou beznaděj a pocit, že život se k ním zachoval nefér. Ale to ještě netušili, co ten život na ně chystá. Hodlá je svést dohromady. Sice to nebude hned a ještě chvillku si bude s jejich osudy pohrávat, ale jednou se to stane. Nejdřív se budou jenom míjet, ale nebudou o tom vědět. Později si k sobě najdou cestu. Až bude správný čas a správné místo.

Později:
Když už je dal dohromady často si pohrávala s jednou myšlenkou.Přála si, aby v tu noc mohla za ním přijít. Objevit se před kulturákem a dát se s ním do řeči. Jenom se na něj usmát, podpořit, možná ho objemout. A říct klasické klišé ,,to bude dobré". Jaké by to asi bylo? V tu noc by z něčeho hrozného mohlo vzniknout něco tak krásného. Místo toho v nich obou byla miniaturní jiskřička naděje, kterou převažovala beznaděj. Ale právě díky té malé jiskřičky naděje se ti dva v budoucnu potkali. Protože pořád někde tam uvnitř sebe věřili v to dobré.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr N. Petr N. | 25. ledna 2018 v 13:57 | Reagovat

Krásný článek, je stejně zajímavé jakým způsobem zařídil osud to, že se tito dva lidi setkali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama