Únor 2018

Jsem jenom člověk

Neděle v 21:14 | Ter |  ~Můj kousek pravdy~
Občas mlčím, ale chci toho tolik povědět. Pak si ale uvědomím, že je to zbytečné. Jsou to jenom slova, která stejně nedokáží vyjádřit všechno. A tak jenom sedím a utápím se v smutku. Přemýšlím a přemýšlím. Stéká mi po tváři slza a přeji si, abys byl tady. Vedle mě, přímo teď. Obejmul mě, na nic se neptal a jenom tak se mnou seděl. Tohle by mi stačilo úplně nejvíc.

Místo toho se utápím ve svých pesimistických myšlenkách. Snažím se je zahnat tím vším, co mám ráda, ale už mi to nepřináší takovou radost. Občas to na mě všechno takhle dopadne, ale jsem přece jenom člověk. A navíc člověk, který se nevzdává. Jenomže v těchto chvílích je těžké vidět naději, musím "jenom" věřit, že tam někde je.

Tak tu dál sedím a mlčím. Smutná a zklamaná. Říkám si, že nejlepší bude jít spát, na všechno se vybodnout a začít už s tím další den něco dělat. Protože kdo jiný by Vám měl pomáhat z Vašich problémů, než hlavně vy?

Neztrácet naději!

4. února 2018 v 15:15 | Ter |  ~Téma týdne~
Ono se to snadno řekne. Ale hůř udělá. Kolikrát už jsem ztratila naději. Kolikrát jsem se cítila na dně. Myslela si, že už není pro co žít a chtěla to vzdát. Jsem ráda, že jsem naštěstí našla poslední zbytky naděje i v těch nejvíc temných dnech a nevzdala to. Občas je to jako kdyby nebylo snad žádné řešení na naše problémy, nebo dané situace. A tak se pořád trápíme a špekulujeme jak to vyřešit. Důležité je si vždycky najít něco díky čemu tu naději neztratíme. Dát si nějaký cíl, nebo naději neztrácet kvůli někomu nám blízkému. A co je taky důležité je mít lidi, kteří nás z toho začarovaného kruhu dostanou. Otevřou nám oči a řeknou, co to zase děláme za hlouposti :D No a pomůžou nám :)

Nechci psát nějaké motivační články. Ani to neumím. Ale když ztratíte naději, tak ztratíte všechno. Člověk bez naděje je jako květina bez vody, já bez jídla, nebo moje babička bez Ulice. Zkratka to nejde :D Neví co se svým životem a utápí se. Kolikrát ho chce i ukončit. I když s vámi lidi tolikrát zametli, tak zrovna kvůli nim bych tu naději neztrácela. Jednou jsem dostala pěknou lekci, kdy jsem vlastně ani jednomu člověku nic neprovedla a on mi napsal něco hodně nepěkného. Jelikož jsem si brala tyhle věci kdysi osobně a k srdci, tak mým řešením bylo brečet snad i hodinu v kuse. A co z toho bylo? Nic. Myslíte, že ho to zajímalo, že mě tím ublížil? Ne. Byla jsem z toho delší dobu beznadějná. Nastalo období blbé nálady, hádek a všeho možného. Jenom kvůli jedné zprávě. Naštěstí naději jsem neztratila. Naopak díky ni mi to pomohlo uvědomit si, že mám taky svoji hodnotu a znovu se postavit na nohy. A to ještě obrněnější proti takovým situacím a lidem. Je důležité se ze všech takových věcí vysekat a poučit, i když se nám jeví jako neřešitelné a beznadějné.

Problémy se daji většinou vždycky nějak vyřešit. I kdybychom měli třeba jenom 0,00000001 % naděje, tak tam je pořád na konci ta jednička a ta naděje tam je! Nikdy totiž nevíte, co se může stát, když nepřestanete věřit a doufat v to dobré. A proto...