Březen 2018

Jsi moje největší radost i bolest

3. března 2018 v 14:50 | Ter |  ~Můj kousek pravdy~
Vztahy nebyly nikdy jednoduchá záležitost. Obzvlášť u mě. I když jsem s někým chodila, tak jsem se před ním neotevřela. A když už teda tak jsem na to pěkně doplatila. Proto to u tebe trvalo dlouho, než ses všechno dozvěděl, ale ty jsi s trpělivostí vyčkával až ses dočkal. Povedlo se ti provrtat k mojemu srdci zalítemu betonem. Možná se sem tam ještě objeví nějaké zbytky betonu, které nejsou odkryté, ale to jsou ty nejtemnější rány na srdci, které potřebují čas a trpělivost. A pak se k ním třeba vrátím, nebo taky ne. Každý má přece svá tajemství. Teď vlastníš i moje tajemství. A taky srdce. Zahojené a šťastné. Jenom doufám, že jsou v dobrých rukou.

Díky tobě se dokážu cítit tak skvěle. Někdy to jsou až úplné stavy euforie :D Nic mi nechybí když jsem s tebou. Prostě si tak užívám života, těch chvil a to je všechno. Jak prosté, jak jednoduché. Vždycky mi zlepšíš náladu tím, jak mi něco povídáš, nebo mě obejmeš, chytneš za ruku. V tu chvíli cítím největší radost.

Nejsou to ale jenom tyhle ty růžové chvilky. Bohužel. Někdy mi dokážeš ublížit. Tím co děláš, nebo říkáš. Nejhorší je, když si to ani třeba neuvědomíš. Nebo ti to je jedno. Pak chodím jako tělo bez duše. Nemůžu spát, čekám, jestli nenapíšeš, a doufám, že když si někde užíváš tak se máš aspoň dobře. Vždycky si říkám, že nechci být ta, co si stěžuje, nebo je smutná. No ale jsem. I když se tomu bráním. Připadá mi to pak jako slabost. Ale citům se zabránit nedá.

No jo, v každém vztahu je asi občas něco negativního, protože dokonalost v reálném světě tak úplně nenajdeme. Nejde o to, aby to bylo perfektní. Perfektní je nuda. Jde o to, aby to vydrželo. Aby to klapalo :D Protože mezi těmito dvěma hranicemi radosti i bolesti jsou občas tenké meze.